MŮJ PŘÍBĚH aneb KUDY SE VINULA MOJE CESTA
Inspiruji na cestě za vědomým a spokojeným bytím. Něžně, lehce, žensky.
V mém životě není vše růžové a dokonce ani černé a bílé (i když jsou to mé tři nejoblíbenější barvy). Ale teď už chápu, že vše se děje z nějakého důvodu a dokonce se mi zpětně některé důvody poodhalí.
Jako například, když mi kvůli pandemii na jaře 2020 zrušili zpáteční let z dovolené a já jsem zůstala úplně sama na malém ostrově na druhé straně zeměkoule. Panika, osamělost a strach z nejisté budoucnosti.
Teď už vím, že jsem těch 5 měsíců odříznutí od západní civilizace nutně potřebovala k tomu, abych si vyjasnila kdo jsem a co očekávám od další etapy svého života. A ano, toto poznání přišlo opravdu až po několika měsících, které bych si normálně sama sobě nikdy nedopřála.
V jjiných případech důvody, proč se něco stalo, zůstanou navždy skryté a to je taky v pořádku.
Dnes mám k dispozici velké množství (nejen spirituálních) pomůcek a technik, které mi pomáhají překonávat situace plné strachu, nejistoty a emočních výkyvů.
Do těchto situací se dostáváme všichni a nejspíše každodenně. Známým klišé je, že to, co je opravdu důležité, je naše reakce na tyto situace. Nemám na mysli pomyslně zavřít oči a dělat, že vše je v pořádku. Ale postavit se problému čelem, podniknout akci či situaci přijmout takovou, jaká je. Není to jednoduché, vůbec ne, ale já mám teď tým “pomocníčků”, kterým plně důvěřuji a kteří mě provázejí nelehkými momenty.
Ale bohužel vždycky to tak nebylo...
Pamatuji si na dobu před několika lety, kdy jsem se nechala rozhodit každou maličkostí, strávila hodiny přemýšlením “PROČ se to stalo právě mě?” a zažívala nespočet dnů, kdy se prostě kazilo úplně všechno. Jasně si vybavuji, že jako dospívající jsem měla období, které moje maminka nazývala “Co kdyby?” A určitě si umíte představit, že pozitivními možnostmi jsem se zrovna nezabývala…
Podobné situace byly následovány neustálým stresem a jeho fyzickými projevy - migrény, záněty, kožní a zažívací problémy a celkové oslabení imunity. Od té doby jsem ušla dlouhou cestu. A vlastně jsem na této cestě byla již od raného dětství, kdy v mé knihovničce vedle Harryho Pottera ležely knížky jako Věštění z kostek, Kyvadlo nebo Výklad snů.
V průběhu dalších let se má knihovna rozrostla a já jsem nenápadně pokračovala v cestě. Nejprve nesměle, krůček po krůčku jsem objevovala první zajímavé techniky Jak si správně přát, Zákon přitažlivosti nebo Ho'oponopono. A to byl teprve začátek, první oťukání. Ještě než jsem knihu dočetla, měla jsem na nočním stolku nachystanou další. Byla jsem jako houba a nasávala každou informaci.
Když se ohlédnu zpět, během posledních 15 let jsem svůj život olemovala desítkami knih, seminářů a online kurzů. A když se podívám na pořadí těch knih, musím se pousmát. Přestože - nebo možná protože - jsem je nikdy vědomě nevybírala (vždy ke mně “samy přišly” - na doporučení kamarádky, přes reklamu v časopise nebo náhodné objevení v knihkupectví), tvoří velmi logický a postupný proces noření se stále hlouběji do svého nitra. Až tam, kde spiritualita není jen marketingový tahák s chytlavou obálkou.
Knihy jsou najednou obyčejnější, šedější, zapadlé v úplném rohu regálu.
A vy si jich nevšimnete dříve, než jste připraveni přijmout, co vám nabízí. A většinou se jedná o pravý poklad.
Vzpomínáte si na příhodu se zrušeným letem a jak to dopadlo? Když jsem o tom napsala jedné své blízké kamarádce, její reakce byla: “Ty jsi jediný člověk, co znám, kterému se stávají takové věci.” A já jsem se jen pousmála, protože teď už vím proč. Mé staré já by zpanikařilo a zaplatilo přemrštěnou sumu peněz za poslední dostupné letenky nebo využilo repatriačního letu.
Mé o chloupek vědomější já se přestalo vzpírat a odmítat životní situace. Místo toho zavřu oči a řeknu si:
“Vše se děje z nějakého důvodu. To jsem ale zvědavá, co to tentokrát bude!”
Vnímám sebe sama na nikdy nekončící cestě a to, co mě naplňuje a motivuje je ohlédnutí a uvědomění, jakou proměnou jsem za posledních 15 let prošla. I když hlásek v mé hlavě mi někdy šeptá, že za celé ty roky jsem mohla být úplně někde jinde, kdybych se víc snažila - přečetla víc knih, pravidelně meditovala a byla důslednější i v jiných duchovních technikách.
Mé vědomé já ale chápe jednu důležitou věc - stejně jako každý z nás je unikát, je i jeho cesta jedinečná a třeba úplně odlišná od všech ostatních. A někteří z nás jednoduše potřebují pomalý, něžný a nenásilný proces, při kterém se cítí příjemně. Protože právě tady více než jinde platí, že CESTA JE CÍLEM.
Nebudu vám ukazovat svou cestu, protože každý jsme jaký jsme a musíme si poctivě vyšlapat tu svou. Ale můžu vám nabídnout pomocníčky v podobě pouličních lamp, mostů přes řeku a hostinců k přenocování, které vám cestu zpříjemní a kdo ví, možná i urychlí. Zbytek už je na vás.