INTUICE ŘEKLA ZŮSTAŇ A JÁ ZŮSTALA… NA BALI!

Po čtyřech letech života v Itálii jsem ukončila šestiletý vztah a rozhodla se vrátit zpět do Česka. Obrátila jsem list a na nepopsané stránce chtěla začít úplně novou kapitolu života. Jenomže kam se vydat?


Zůstat doma blízko rodiny, přestěhovat se třeba do Prahy nebo hledat štěstí úplně jinde? V jakém oboru si hledat práci? Co vlastně chci?


Otázek jsem měla v hlavě milion a proto jsem se rozhodla, že je ten pravý čas splnit si jeden ze snů - strávit měsíc sama někde na východě. Volba nakonec padla na Bali i proto, že se mi při mé první samostatné cestě nechtělo třeba do Indické "divočiny".


I přes propukající pandemii jsem statečně (někdo by možná řekl bláznivě) v březnu 2020 sbalila kufr a odletěla na 4 týdny na Bali. A bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě.


I když se to zpočátku tak nejevilo. Již během prvního týdne mého pobytu věci nabraly rychlý spád - evropské země začaly zavádět karanténu, uzavírat hranice a většina mých kolegů z jógového pobytu se rozhodla pro neplánovaný a okamžitý návrat domů.


Já jsem váhala. Tato cesta byl můj dlouholetý sen, v Ubudu jsem našla přesně to, co jsem v tu chvíli potřebovala a já jsem nebyla připravená se toho tak urychleně vzdát. A přiznávám, oproti ostatním jsem měla obrovskou výhodu - doma na mě nečekaly žádné závazky.


Když mi pět dnů na to přišel email od aerolinky, že mi ruší zpáteční let, bylo rozhodnuto. Nevěděla jsem, co přinese následující týden, natožpak měsíc. A upřímně, na začátku jsem si nemyslela, že tu zůstanu tak dlouho.


Je konec srpna, já píši tento článek z postele s nebesy s výhledem do balijské džungle a nepřemýšlím nad tím, co bude zítra.


A protože už pár let vědomě pozoruji, že vše se v našich životech děje z nějakého důvodu, i tady zpětně nacházím linku, která krásně propojuje vše, co pro mě vesmír přichystal. A jsem šťastná a vděčná, že jsem měla odvahu následovat znamení, věřit své intuici a odevzdat se životu, protože...







...teď už vím, že jsem těch 5 měsíců odříznutí od západní civilizace nutně potřebovala k tomu, abych si vyjasnila kdo jsem a co očekávám od další etapy svého života. A ano, toto poznání přišlo opravdu až po několika měsících, které bych si normálně sama sobě nikdy nedopřála.


Často dostávám zprávy od kamarádů, co tady vlastně dělám a kdy už se vrátím domů. Mám na to jen jedinou odpověď, která možná ne všem bude dávat smysl:


“Já tady jsem a vrátím se, až mi intuice pošeptá: teď!”

V duchu se musím pousmát, protože něco takového by pro mě před pár lety byl naprostý horor - měla jsem vše naplánované na několik měsíců dopředu s hodinovou přesností a na “rozmary osudu” prostě nebyl prostor.


Poznáváte se? A chtěly byste s tím něco udělat?


Nebojte se, nemusíte zničeho nic sbalit kufry a odjet kdoví kam. I u mě byl tento proces postupný a jemný. Mohla jsem si tak na nový způsob žití a prožívání zvyknout já i mí blízcí.


Pro začátek úplně postačí, když si to uvědomíte. Rozpoznat a pojmenovat věc, se kterou nejsem spokojená, je vždycky ten první a nejdůležitější krok.


Zkuste si sama odpovědět na tyto otázky:

  • Jak dlouho dopředu musím mít vše naplánované?

  • S jakou přesností plánuji?

  • Nechává si ve svých plánech prostor na nečekané události?

  • Co očekávání, mám? A jak reaguji, když není naplněno?

  • Plánuju jen svůj život nebo i životy svých blízkých?


Mějte krásný den a zkuste dnes od něj nic neočekávat!

 

Lenka Bělašková

Je na cestě za vědomým a spokojeným bytím. Za 15 let má již hodný kus cesty za sebou a v zásobě řadu vychytávek. Inspiruje ostatní na jejich cestě - něžně, jemně, žensky.

Ukazuje, jak využít krystaly, meditace, pránické léčení, vlastní dech, intuici nebo i každodenní drobnosti k radostnějšímu prožívání.


Mimo to je stále na cestách - zamíří, kam ji intuice pošle. Kde se zrovna toulá, můžete zjistit na jejím instagramu.

Více o Lence a její cestě tady >>>


INSTAGRAM